Navození bezpečí jako klíčový moment v terapii polytraumatizovaných dětí a adolescentů

“Safety building” as a key moment in therapy of polytraumatized children and adolescents

Teorie: 
Abstrakt: 

Děti, které jsou viktimizovány v důsledku své zkušenosti s interpersonálním násilím, často bývají zaplaveny emocemi, hůře se soustředí a prožívají disociovaně. Jejich rodiče či pečovatelé nejsou pak zdrojem útěchy a bezpečí, ale nepředvídatelného nebezpečí, násilí a týrání, které u dětí vyvolávají pocity zrady, extrémního studu, bezmoci, ohrožení, intenzivního strachu, vzteku. Jádrem traumatického stresu je zhroucení schopnosti regulace vnitřního prožívání. V úvodní fázi léčby je nutné upřednostnit stabilizaci zdravotního stavu před dalšími psychoterapeutickými intervencemi. Klíčovým momentem psychoterapie traumatu je tvorba bezpečného terapeutického vztahu, což klade na psychoterapeuta vysoké nároky a zároveň sebou nese mnohá úskalí. V zájmu posílení pocitu bezpečí a jistoty klienta by terapeut do svého chování měl zahrnout především tyto složky integrativní léčby komplexního traumatu: neměl by být intruzivní, měl by klienta otevřeně chválit, měl by být spolehlivý, stabilní a transparentní. Součástí léčby komplexního / vývojového traumatu je také terapeutická expozice, tj. proces, během kterého je klient vystaven vzpomínkám na traumatickou událost v takové míře, dokud nedojde k desenzibilizaci emocí. Terapeutické okno v rámci léčby představuje hypotetické „místo“, kde bude terapeutická intervence pravděpodobně nejúčinnější. Navození důvěry a bezpečí v terapeutickém vztahu umožňuje zahájení funkční terapeutické práce, ve které posléze může dojít k verbalizaci ohrožujících traumatických zkušeností, jejich reflexi a následně ke zpětnému včlenění do životní zkušenosti.